Jak pomoci truchlícímu žákovi

Rady učitelům

  • Zjistěte důležitá fakta a obeznamte se s okolnostmi úmrtí. Důležité je komunikovat s rodinou a vyjít vstříc jejím přáním a potřebám.
  • Snažte se pochopit celkový dopad nastalé situace na život dítěte. Utěšovat pozůstalé větami typu „Čas všechno spraví.“ nebo „Život jde dál.“ apod. nepomáhá. Měli byste se pokusit přemýšlet o tom, co může opravdu pomoci.
  • Dejte truchlícímu žákovi čas. Může trvat několik měsíců, než se zcela vyrovná se zátěží spojenou se školními povinnostmi. I po delší době může dítě prožívat kratší období smutku (např. v souvislosti s narozeninami, výročím úmrtí či na Vánoce).
  • Truchlení je velmi osobní a individuální záležitost, kterou každé dítě a mladý člověk prožívá svým vlastním způsobem. Respektujte cestu, jakou se vyrovnává se ztrátou blízkého a veďte k tomu i ostatní děti ve třídě.
  • Sledujte, jak se děti chovají k truchlícímu spolužákovi – zda ho v kolektivu přijímají nebo se mu naopak straní, vysmívají se mu apod. Často děti nevědí, jak se v takové situaci chovat a co říkat. Je proto vhodné stručně a jednoduše vysvětlit, čím si dotyčný asi prochází, poradit jeho spolužákům, jak by k němu měli přistupovat a zodpovědět jejich případné dotazy.
  • Buďte připraveni naslouchat, znova a znova. Nabídněte žákovi, že si na něj uděláte po vyučování čas, pokud bude chtít.
  • Děti a mladí lidé potřebují upřímnost. Ačkoliv je to někdy obtížné, je lepší odpovědět na nepříjemnou otázku upřímně a pravdu nezastírat.
  • Používejte výrazy s jasným významem, stejně jako slova „smrt“, „zemřel“ nebo „pohřeb“. Např. „Bylo mi velmi líto, když jsem slyšel/a, že zemřel tvůj…“ Nahrazování těchto výrazů různými eufemismy typu „odešel do nebe“, „usnul“… může být pro děti zavádějící a způsobovat jim zmatky.
  • Mluvte s žákem o zemřelé osobě a sdílejte vzpomínky na ní. Předstírat, že se nic nestalo a popírat příčinu bolesti, kterou dítě prožívá, mu znesnadňuje vyrovnávání se se ztrátou.
  • Dovolte truchlícímu žákovi vyjádřit svoje emoce (například nakreslením obrázku) a nezdráhejte se sdílet svoje vlastní zkušenosti se ztrátou blízkého. Vyvarujte se však jejich porovnávání nebo hodnocení.
  • Ujistěte žáka, že není za smrt blízkého odpovědný. Velmi často děti a mladí lidé cítí vinu za smrt blízkého člověka a velmi se touto představou trápí.
  • Nedostatek reakcí ze strany truchlícího žáka nechápejte jako jeho nezájem. Zpočátku je těžké se plně soustředit na přítomnost a nemyslet na to, co se stalo.