Když dítěti zemře sourozenec

Ztráta bratra nebo sestry je bolestná v každém věku. Děti a mladí lidé většinou se svými sourozenci tráví spoustu času, mají mnoho společných vzpomínek a zážitků a velmi často spolu sdílí i dětský pokoj. Když pak jeden ze sourozenců zemře, život toho druhého či druhých se zásadním způsobem změní. Smrt sourozence je údajně vedle smrti rodiče největší ztráta, které dítě může čelit. Jeho reakce na takovou událost závisí na mnoha faktorech.

  • Věk dítěte do značné míry ovlivňuje samotné chápání smrti a způsob prožívání ztráty. I povaha sourozeneckého vztahu se v různém věku může lišit. Malé děti obtížněji formulují svoje myšlenky a pocity a bolest ze ztráty sourozence mohou projevovat velmi odlišně (např. snahou upoutat na sebe pozornost či prudkými výbuchy emocí) od dospívajících. Ti se nacházejí v období, které je samo o sobě velmi bouřlivé, komplikované a plné emocí.
  • Rodinné prostředí je pro prožívání ztráty sourozence zásadním faktorem. Vztahy mezi rodiči, mezi rodiči a dětmi a celkové nastavení a fungování vztahů v rodině před úmrtím dítěte má velký vliv nejen na to, jak dítě ztrátu sourozence prožívá a chápe, ale také na vztahy a fungování rodiny po úmrtí dítěte.
  • Vztahy se sourozencem před tím než zemřel, mohou mít děti velmi různé. Sourozenci mohli být nejlepšími kamarády, jeden mohl mít roli ochránce vůči druhému, stejně tak ale mohli prožívat komplikovaný vztah, hádat se, žárlit na sebe nebo mezi sebou mít rivalitu. Všeobecně se dá říci, že čím komplikovanější vztah člověk má, tím komplikovanější truchlení prožívá. Děti pak mohou cítit vinu za smrt sourozence a dokonce si přát, aby zemřely místo něj nebo mají vztek, že je sourozenec opustil. Přirozeně se mohou cítit opuštěné a zmatené.
  • Způsob úmrtí sourozence je dalším důležitým faktorem. Způsob a příčina úmrtí vytváří velmi odlišné okolnosti, které určují prožívání ztráty sourozence. Jiné je to v případě, kdy sourozenec umírá po dlouhé nemoci či náhle, například v důsledku nehody. Velmi specifické jsou případy, kdy dojde k násilnému úmrtí či sebevraždě.
  • Podpora okolí ovlivňuje reakci na ztrátu sourozence i její následné zvládání. Jako každý člověk, i děti mají různou povahu a tak i jejich prožívání ztráty sourozence je individuální. Podpora okolí nejen ze strany rodiny, ale také přátel, spolužáků či školy je velmi důležitá a může zásadně ovlivnit nejen vyrovnání se dítěte se smrtí blízkého. Pro dospívající má zvláštně význam podpora ze strany jejich kamarádů a vrstevníků.

Někdy se říká, že smrtí sourozence dítě ztrácí rovnou tři blízké lidi – sourozence a rodiče. Jindy jsou zase pozůstalí sourozenci označováni za „zapomenuté děti“. To jsou jistě nadnesená tvrzení, která však nesou díl pravdy. Pokud dítěti zemře sourozenec, v té samé chvíli zemře dítě rodičům. Nejspíše neexistuje větší bolest, kterou může člověk ve svém životě prožít. Každý člen rodiny, rodiče i děti, jsou silně zasaženi svou ztrátou. Rodina většinou ztrácí, někdy částečně a jindy úplně, schopnost vzájemné podpory. V rodině se mění jednotlivé role a dítě v důsledku toho ztrácí své dosavadní jistoty, ale i svou identitu – neví, jakou roli má v rodině zastávat, co má dělat, jak se má chovat, zda trvají vztahy s rodiči a případně dalšími sourozenci apod. Děti mohou mít tendenci rychle dospět nebo se stavět jako silné, aby rodičům neztěžovaly situaci a spíše jim pomohly. Případně se mohou snažit zastávat roli zemřelého sourozence a rodičům ho tak „nahradit“. Ale i rodiče ve svém zármutku mohou mít tendenci porovnávat je se zemřelým sourozencem nebo po nich chtít, aby byly stejné jako on. Může se také stát, že rodiče jsou přemoženi vlastním zármutkem. Jsou zaměřeni na zemřelé dítě a nebo nemají dostatek sil, aby věnovali pozornost a pomoc svým dětem, které stále žijí. Nebo se naopak na ně mohou příliš silně fixovat a zatěžovat je vlastními problémy.