Když dítěti zemře rodič

Smrt jednoho nebo obou rodičů je pro dítě největší ztrátou, kterou může prožít, ať už v dětství nebo v období dospívání. Rodiče hrají v životě dítěte velmi významnou a těžce zastupitelnou roli – vytvářejí mu zázemí a jistotu, pomáhají mu poznávat svět a dávají mu pocit bezpečí. Většinou je dítě v blízkém kontaktu se svými rodiči od svého narození a vnímá je jako základní prvek ve svém životě. Pokud rodič zemře, tento svět se najednou zboří a s ním mizí i pocit jistoty a bezpečí. Všude panuje zmatek a strach, co bude dál a jak budě dítě bez rodiče vůbec žít.
Smrt rodiče většinou nezasáhne pouze děti, ale i druhého rodiče, který ztrácí partnera; prarodiče, kteří přichází o dítě, i další příbuzné a blízké. Někdy je rodina touto ztrátou tak ochromena a jednotliví členové rodiny se potýkají se zvládáním své ztráty a žalem, že nejsou schopni pomoci truchlícímu dítěti tak, jak by to v danou chvíli potřebovalo. Jeho potřeby vychází z mnoha okolností.

  • Věk dítěte má přímý vliv nejen na chápání smrti a celkové prožívání situace v rodině, ale také na formu vztahu s rodičem a potřeby, které vůči němu má. Malé děti jsou na rodičích plně závislé a proto pro ně představují středobod jejich světa. Mladí lidé se během dospívání stávají na rodičích stále více nezávislí a důležité jsou pro ně i vztahy s ostatními lidmi, především jejich vrstevníky. To však neznamená, že by pro ně rodiče měli menší význam, jen se mění jeho povaha.
  • Rodinné prostředí je taky důležitým faktorem. Vztah rodičů mezi sebou i vztahy rodičů s dětmi před smrtí jednoho z nich, může zásadně ovlivnit nejen prožívání ztráty rodiče, ale i celkové nastavení rodiny do budoucna. Pokud jsou rodiče rozvedení, mohou nastávat různé situace a s nimi i specifické problémy (např. v případě, že zemře rodič, se kterým dítě žilo).
  • Vztah zemřelého rodiče s dítětem je další významnou okolností. Všeobecně lze říct, že čím komplikovanější vztah spolu rodič s dítětem měli, tím obtížněji se dítě se ztrátou vyrovnává (může cítit vinu, litovat svého chování, mít vztek, že ho rodič opustil…) Samozřejmě záleží i na vztahu s pozůstalým rodičem – ten totiž do značné míry vytváří pro dítě podmínky pro vyrovnávání se se ztrátou.
  • Způsob úmrtí ovlivňuje vnímání události, jejího významu i způsob vyrovnání se s ním. Jiná situace nastane, pokud rodič umírá po dlouhé nemoci nebo naopak náhle, například následkem autonehody. Velmi obtížné jsou případy, kdy rodič spáchá sebevraždu nebo je objetí násilného činu.
  • Ostatní okolnosti – individuální nastavení jednotlivých členů rodiny, vztahy mezi nimi (např. vztahy pozůstalého rodiče s rodinou ze strany zemřelého rodiče), reakce a podpora širšího okolí, finanční či bytová situace rodiny, nový partner pozůstalého rodiče … ty všechny a mnohé další okolnosti utváří podmínky, v rámci nichž se musí dítě i jeho rodina vyrovnávat se ztrátou velmi blízké osoby. Tato ztráta je často doprovázena dalšími ztrátami, ať se jedná o vztahy, finance nebo jiné ztráty, které ještě více komplikují celou situaci.

Může se stát, že se dítě po smrti jednoho z rodičů snaží být oporou tomu druhému nebo nahradit roli zemřelého rodiče. Někdy má takové nároky na dítě i jeho okolí nebo dokonce jeho rodina. Chlapci mohou slýchat věty typu „Stala se z tebe hlava rodiny.“ a dívky zase „Teď jsi hospodyně ty, musíš se postarat o domácnost.“ Takové přenášení zodpovědnosti klade na děti velmi vysoké nároky a urychluje jejich dospívaní. U dospívajících dětí může zase vzniknout dojem, že už jsou v podstatě dospělé, přestože se k nim rodiče či okolí dosud chovali spíše jako k dětem. Dalšími komplikacemi může být přílišná fixace dítěte na pozůstalého rodiče (případně na sourozence) nebo rodiče na dítě. V akutní fázi truchlení je tento jev poměrně běžný, ale postupem času by se měl vztah rodiče a dítěte uvolňovat, aby jednoho či druhého neomezoval či jinak nepoškozoval.
V každém případě je vhodné, aby rodina v případě potřeby vyhledala pomoc (pro dítě, celou rodinu či některé její členy) nebo se alespoň informovala, jakým způsobem je možné zajistit dítěti potřebnou podporu a zároveň umožnit i ostatním členům rodiny truchlit a odžít ztrátu blízkého člověka. Každému dítěti i rodině vyhovuje jiný způsob, jakým se se smrtí takto blízké a důležité osoby vyrovnává. Většinou však mají jednotliví členové rodiny odlišné potřeby. Základem je proto vzájemná tolerance, pochopení a komunikace.