Praktické informace

Úmrtí blízké osoby je pro všechny pozůstalé velmi těžkou ránou. Většina lidí nemá obvykle v této tíživé situaci myšlenky na přípravu pohřbu a na náležitosti, které jsou s touto situací spojené. Přesto se někdo musí o nutné kroky postarat.

1) Úmrtí

Při úmrtí mimo zdravotnické zařízení: Je nutné zavolat lékaře, který zemřelého prohlédne a vystaví list o prohlídce mrtvého (tzv. ohledací list). Po odchodu lékaře dochází ke kontaktování pohřební služby.

Při úmrtí v nemocnici či jiném zdravotnickém zařízení: Ohledací list vystaví místní lékař a rozhodne, zda je nutné zemřelého převézt na oddělení patologie. Rodinní příslušníci jsou o úmrtí ve zdravotnickém zařízení informováni osobně, telefonicky nebo telegramem. Osobní věci zemřelého si musí vyzvednout někdo z jeho příbuzných. Naopak převoz mrtvého a vyzvednutí nutných dokumentů většinou vyřizuje pohřební služba.

2) Pohřeb

Zajištění pohřbu probíhá za pomoci pohřební služby. Zde se objednává nejen pohřbení, ale i převoz a úprava těla zemřelého, různé druhy rakví, návrh na tisk parte, květinové dary, hudební doprovod, řečník, pohřební hostina, doprava pozůstalých a podobně. Pokud máte nějaké specifické přání či představu o průběhu pohřbu, nezdráhejte se obrátit se na pracovníky pohřební služby.

K objednání pohřbu je nutné vzít do provozovny pohřební služby s sebou:

  • Občanský průkaz zesnulé osoby
  • Občanský průkaz objednavatele pohřbu
  • Rodný a oddací list zesnulé osoby (je-li k dispozici)
  • Oblečení pro zesnulého k uložení do rakve
  • Fotografii zemřelého chceme-li ji použít např. na parte

Parte je veřejným oznámením o úmrtí a pohřbu. Každý, kdo je přímým adresátem parte, je zpravidla považován za smutečního hosta a dle dobrých mravů by měl příbuzným zemřelého projevit soustrast.

Běžně se u nás provádějí tři následující formy pohřbu:

1. Zpopelnění bez obřadu

Jedná se pouze o zpopelnění bez provedení smutečního obřadu v obřadní síni. Úmrtí se neoznamuje ani zasláním parte. Na přání pozůstalého je možné zajistit přítomnost u kremace nebo provedení zpopelnění v přesně stanovenou hodinu.

2. S obřadem

  • rozloučení v obřadní síni nebo v kostele s následným zpopelněním (kremací).

V současné společnosti je nejčastějším způsobem pohřbu kremace, neboli zpopelnění. Spalování se děje žhavým vzduchem. Popel se poté předává ve speciální schránce – urně – příbuzným. Obřad rozloučení před kremací nemusí proběhnout pouze v obřadní síni krematoria, ale může se uskutečnit i v kostele. Pohřební služba zajistí, aby byl zesnulý převezen do kostela v určenou hodinu, a po církevních obřadech zajistí převoz rakve do krematoria.

3. Pohřeb s uložením do země

Pohřeb s uložením zemřelého do hrobu může proběhnout jak v obřadní síni, tak v kostele. Církevní pohřeb a následné uložení do země zajišťuje příslušný kněz, se kterým je dobré se domluvit na podrobnostech pohřbu a jeho průběhu. Například na oznámení úmrtí zvonem kostela, rozloučení s mrtvým u rakve v kostele, smuteční průvod na hřbitov nebo rozloučení nad hrobem s proslovy. Pokud je hřbitov jinde než kostel, ve kterém se rozloučení koná, pohřební služba zajistí cestu rakve pohřebním vozem s květinami na hřbitov, kde následuje pohřeb do země.

Pohřebné

Na pohřebné má nárok osoba, jež vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, a to za podmínky, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR. Výše pohřebného je stanovena pevnou částkou 5 000 Kč.

Připadne-li dědictví státu

Stejně jako dědic odpovídá i stát v případě úmrtí za přiměřené náklady pohřbu zustavitele. Náhradu přiměřených nákladu spojených s pohřbem tvoří:

  • výdaje účtované za pohřeb
  • hřbitovní poplatky
  • výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše 20 000 Kč
  • výdaje na úpravu pomníku nebo desky
  • cestovní výlohy
  • jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým
  • při pohřbení uložením těla do hrobu stát hradí nájem za hrobové místo

Nechce-li nikdo vypravit pohřeb

Pohřbívací povinnost má obec. Toto sociální pohřbení je hrazené z rozpočtu obcí. Obec má právo na úhradu účelně vynaložených nákladu na pohřbení vůči dědicům zemřelého.

3) Vyřizování na úřadech

Na matriku dle místa úmrtí odevzdejte občanský průkaz zemřelého a kopii rodného a oddacího listu zemřelého. List o prohlídce mrtvého obdrží matrika od ohledávajícího lékaře či zdravotnického zařízení. Matrika do jednoho měsíce vystaví úmrtní list a zašle jej poštou doporučeně na adresu objednatele pohřbu. Na příslušném dopravním inspektorátu odevzdejte řidičský průkaz zemřelého, na oddělení pasů odevzdejte pas zemřelého a na kteroukoliv pobočku příslušné zdravotní pojišťovny odevzdejte kartu zdravotního pojištění zemřelého. Smrt blízkého příbuzného je spojena i s vyřizováním praktických věcí, jako je například rušení smluvních závazků zemřelého (např. sjednané pojištění, smlouva s telefonním operátorem apod.).

Při řešení těchto a dalších praktických záležitostí se můžete obrátit na následující instituce:

  • sociální odbor úřadu obce s rozšířenou působností: informace o případných sociálních dávkách a další pomoci
  • správa sociálního zabezpečení: přiznání vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu a další informace
  • notář: vyřízení pozůstalosti a dědictví

Pokud se dostanete do hmotné nouze, není hanbou požádat o pomoc příbuzné, přátele, obec a církev.

V případě, že za smrt blízkého nese někdo odpovědnost (v případě trestného činu viník, v případě pracovního úrazu či nemoci z povolání zaměstnavatel atd.), máte nárok na odškodnění. Agendu peněžité pomoci obětem trestných činu vyřizuje Ministerstvo spravedlnosti, odbor odškodňování.

4) Sirotčí a vdovský (vdovecký) důchod

Sirotčí důchod

Podmínky nároku na sirotčí důchod (§ 52 zákona o důchodovém pojištění)

Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě, zemřel-li

a. rodič (osvojitel), nebo

b. osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě na ni bylo v době její smrti odkázáno výživou, kterou nemohli ze závažných důchodů zajistit jeho rodiče, jestliže rodič (osvojitel) nebo osoba uvedená pod písmenem b) byli poživateli starobního nebo invalidního důchodu nebo ke dni smrti splnili podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřeli následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání).

Oboustranně osiřelé dítě má nárok na sirotčí důchod po každém ze zemřelých rodičů.

Žádost o sirotčí důchod podává zletilé dítě samo a za nezletilé dítě žádá rodič nebo opatrovník dítěte. Na sirotčí důchod má ze zákona nárok pouze nezaopatřené dítě. Za nezaopatřené dítě je považováno dítě do skončení povinné školní docházky, poté nejpozději do 26. roku života včetně, z důvodu, že se soustavně připravuje na výkon budoucího povolání, nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo ho vykonávat z důvodu úrazu nebo onemocnění nebo v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Do doby trvání nezletilosti dítěte je vyplácen sirotčí důchod jeho rodiči či opatrovníkovi.

K žádosti o sirotčí důchod předkládá žadatel:

  • občanský průkaz žadatele
  • rodný list dítěte (originál)
  • potvrzení o studiu nebo učebním poměru dítěte
  • úmrtní list (originál)

Vdovský (vdovecký) důchod

Podmínky nároku na vdovský a vdovecký důchod (§ 49 a § 50 zákona o důchodovém pojištění)

Vdova má nárok na vdovský důchod po zemřelém manželovi, který a. byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo b. splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání). Vdovec má nárok na vdovecký důchod za stejných podmínek jako vdova na vdovský důchod.

Vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Po uplynutí této doby má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže

a. pečuje o nezaopatřené dítě,

b. pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II až IV,

c. pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II až IV,

d. je invalidní ve třetím stupni,

e. dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.

Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, jestliže se splní některá z uvedených podmínek do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod. To platí obdobně i pro nárok muže na vdovecký důchod.

K žádosti o vdovský a vdovecký důchod se přikládá:

  • občanský průkaz pozůstalého vdovce/vdovy
  • oddací list (originál)
  • úmrtní list manžela/manžel­ky/registrova­ného partnera (originál)
  • poslední výměr důchodu manžela/manžel­ky/registrova­ného partnera
  • poslední výměr důchodu pozůstalého vdovce/vdovy
  • vdovy/vdovci po zaměstnancích uplatňují nárok na důchod u zaměstnavatele zemřelého

5) Pracovní volno

Dva dny pracovního volna přísluší pozůstalému v případě, že mu zemřel manžel, druh nebo dítě, přičemž má dále nárok ještě na další volný den pro účast na pohřbu této osoby. Jeden den volna získává ze zákona v případě, že se účastní pohřbu svého rodiče či sourozence, rodiče či sourozence svého manžela nebo v případě, že zemřelou osobou je manžel jeho dítěte či sourozence. Pokud je to zároveň on, kdo pohřeb zařizuje, má nárok na další den pracovního volna navíc.

Nařízení dále uvádí, že volno získá také k účasti na pohřbu svého prarodiče nebo vnuka, případně prarodiče svého manžela, a to na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den. Tuto nezbytně nutnou dobu lze chápat jako dobu, kterou bude potřebovat k dopravě na místo konání pohřbu a zpět a k účasti na pohřbu.

6) Dědictví a závěť

Notář je ve funkci soudního komisaře pověřen soudem k vyřízení dědictví. Je to jediný případ, kdy si pro notářskou službu nemůžete notáře vybrat. Notáři je vyřízení dědictví přiděleno soudem podle předem stanoveného rozvrhu, a to z důvodů nestrannosti a objektivity soudního rozhodování. Řízení se zahajuje zpravidla bez návrhu na základě úmrtního listu, který soudu zašle matrika. V dědickém řízení notář jako první kontaktuje dědice, většinou to bývá osoba, která se postarala o pohřeb zůstavitele a sdělí, co bude třeba pro vyřízení dědictví učinit. Je dobré se připravit na to, že setkání u notáře může být nepříjemné a bolestné – rozhodovat se, jak naložit s majetkem i osobními věcmi milovaného člověka v přítomnosti úředníka může být náročné.

Pravidla dědění stanoví Občanský zákoník. Dědí se ze zákona nebo podle závěti, ale je možná i kombinace obojího. Závětní dědic má přednost před dědici ze zákona, výjimkou jsou však potomci pořizovatele závěti, takzvaní neopomenutelní dědici. Dědí se majetek nebo jeho část, ale do výše ceny tohoto majetku na dědice přecházejí i dluhy zemřelého. Vypořádání dědictví se většinou řeší dohodou dědiců, která musí být uzavřena před notářem. Při dědění ze zákona jsou Občanským zákoníkem stanoveny čtyři dědické skupiny. V první dědické skupině jsou to zůstavitelovy děti (a to i děti osvojené), manžel a partner (podle novely občanského zákoníku zákonem č. 115/2006, „o registrovaném partnerství"), každý z nich stejným dílem. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a zároveň z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Pokud však není mezi takto určenými dědici manžel, partner, ani žádný z rodičů, je dědictví děleno v rámci třetí dědické skupiny. Zde jsou dědické podíly určeny tak, že dědí stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Pokud nedědí žádný dědic ve třetí skupině, pak dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti – zůstavitelovi strýcové a tety.

Nezanechal-li zemřelý závěť a nemá ani zákonné dědice, připadá dědictví státu.

Aktualizováno k 1.1.2012