Když zemře blízký člověk

Smrt je nevyhnutelnou součástí života každého jedince, ovšem nejen smrt vlastní, také smrt někoho nám blízkého. Jedná se bezpochyby o jednu z největších krizí, které nás v průběhu života mohou zasáhnout. Smrtí totiž přicházíme o milovanou bytost navždy a definitivně. Ztráta představuje výrazný zásah do života pozůstalých, do jejich sebepojetí a identity. Pozůstalá sestra se např. může sama sebe ptát, zda je pořád ještě sestrou, když jí zemřel jediný sourozenec.

Přirozenou reakcí na smrt blízkého je hluboký zármutek, truchlení. Truchlení je většinou dlouhý a bolestný proces vyrovnávání se s úmrtím milované bytosti. Neexistuje univerzální, jednotný, způsob, jak truchlení prožívat. Také doba, kterou člověk potřebuje, aby přijal bolestnou realitu a naučil se s ní žít, je různá. Každý si prochází truchlením svojí cestou a svým tempem. Každý člověk má právo truchlit si po svém. Truchlení se může projevovat hlubokým zármutkem, pocity zoufalství, vzteku a bezmoci. Nebo se naopak truchlící může cítit otupělý, neschopný jakýchkoli emocí. Může se Vám zdát, že všechno je jen zlý sen, z něhož se musíte každou chvílí probudit. Můžete mít pocit, že slyšíte hlas zesnulého, že Vás volá, že jej vidíte jít po ulici. Je důležité si uvědomit, že všechny tyto reakce na ztrátu, ač velmi bolestivé, jsou normální a postupem času by měly odeznívat.

Většinou se mluví o časovém období jednoho roku po ztrátě blízkého, během něhož poprvé prožíváme důležité momenty (svátky, narozeniny, výročí, Vánoce…) bez jeho přítomnosti, které člověk potřebuje k zvládnutí a odžití truchlení v jeho akutní podobě. Po uplynutí této doby se dá očekávat, že u pozůstalého dojde ke smíření se ztrátou a jeho život se vrátí „do zaběhnutých kolejí“. Je třeba mít na paměti, že doba truchlení je individuální a velmi závislá na mnoha okolnostech (zejména na vztahu a síle vazby k zemřelému). I po jejím uplynutí už život nikdy nebude stejný jako dřív. Právě proto, že byl zesnulý tak důležitou součástí našeho života, bez jeho fyzické přítomnosti přicházíme o jeho důležitý rozměr.

Jak si v tomto období smutku a žalu můžeme pomoci sami?

Období intenzivního zármutku a truchlení po smrti blízkého člověka je náročné a mohou nám pomoci následující doporučení.

1. Zapojte se do přípravy pohřbu.

2. Věnujte pozornost tomu, co jíte.

3. Zachovejte, pokud možno, normální režim.

4. Posuďte svůj zdravotní stav.

5. Hovořte o zemřelé osobě.

6. Dovolte si truchlit.

7. Udělejte si čas na truchlení.

8. Dovolte si zlostné pocity.

9. Dovolte druhým, aby Vám pomáhali.

10. Nebojte se vyhledat pomoc.

(Příručka pro pozůstalé, 2010)

Někdy se ovšem proces truchlení zkomplikuje a truchlení přechází do stavu deprese označované jako komplikované truchlení. V těchto případech je potřeba vyhledat pomoc odborníků.

Odbornou pomoc Vám doporučujeme vyhledat, pokud se Vás týká některá z následujících věcí(Špatenková, 2006: 133):

  • dlouhodobé problémy se spaním,
  • značné snížení nebo zvýšení tělesné hmotnosti,
  • dlouhotrvající emocionální problémy,
  • sebevražedné myšlenky.

Použitá literatura:

Příručka pro pozůstalé: Pohřeb a jeho organizace. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2010.

ŠPATENKOVÁ, N. Jak řeší krizi moderní žena. Praha: Grada, 2006.