Když umírá blízký člověk

Nevyléčitelné onemocnění milovaného člověka a následně jeho skon je velmi bolestnou zkušeností pro všechny zúčastněné. Blízkost smrti totiž konfrontuje každého z nás s otázkami týkajícími se života a jeho konečnosti. Pro mnohé je složitější přemýšlet o smrti milované bytosti, než o vlastním odchodu z tohoto světa.

Je velmi obtížné přijmout zprávu o tom, že nám blízký člověk dříve či později zemře; že je jeho život řazen do terminálního (konečného) stádia. Doba, kdy nemocný prochází obtížnou léčbou, je nesmírně zatěžující nejen pro něj samotného, ale pro všechny jeho blízké. V některých případech je potřeba přestat chodit do zaměstnání a pečovat o umírajícího, často i ve spolupráci pomocníků z řad profesionálů. Jindy je nezbytné, aby umírající své poslední dny, týdny, měsíce, nebo dokonce roky, trávil v nemocnici, léčebně dlouhodobě nemocných, hospici atp. Všichni zainteresovaní se v každém případě musí nové situaci přizpůsobit. Dochází k přehodnocování vztahů a rolí jednotlivých členů rodiny. Rovněž může dojít ke změnám v chodu domácnosti nebo v ekonomické situaci rodiny. Pokud se musíme vyrovnávat s tolika bolestnými ztrátami, je nám většinou velmi smutno.

Přestože je to v takovém období náročné, je důležité, aby členové rodiny nepřestali mezi sebou komunikovat. Všichni, zvláště pak děti, potřebují mít pocit, že stále patří do rodiny, mají tam své místo.

Často můžeme mít, hlavně zpočátku, pocit, že tak velký smutek není v našich silách unést. Někdy můžeme smutek potlačovat, abychom umírajícímu situaci ještě více neztěžovali a netrápili jej. I v situaci, kdy jsme v blízkosti umírajícího člověka, je důležité nezapomínat na sebe a nacházet si čas na regeneraci vlastních sil.