Děti a zármutek

Smrt blízkého člověka znamená pro každého obrovskou ztrátu, se kterou se musí vyrovnávat. Přirozenou reakcí na takovou ztrátu je zármutek. Zármutek není pouze „obyčejný“ smutek. Jedná se o mnoho různých emocí (strach, smutek, vina, vztek, bezmoc, zmatek, beznaděj, úzkost …) a dalších projevů týkajících se nejen prožívání člověka, ale i jeho fyzické kondice (problémy se spaním, nechutenství, únava, bolesti hlavy apod.) nebo chování (vyhýbání se lidem, prudké nebo citlivé reagování na dříve běžné situace apod.)

Truchlením nazýváme proces, kterým prochází každý, kdo utrpí ztrátu. Truchlení je proces, během něhož se člověk vypořádává se zármutkem a učí se žít svůj život ve světě bez zemřelého člověka. Více informací o tom, co je to truchlení a jak probíhá, se dočtete v článku „Když zemře někdo blízký“ a v podsekci „Když dítěti zemře…“ najdete základní popis situací, ve kterých se děti a mladí lidé nachází v souvislosti s úmrtím rodiče, sourozence, prarodiče, kamaráda či partnera, a specifických problémů s nimi spojených.

Ohledně vnímání smrti a prožívání ztráty u dětí a dospívajících panuje mnoho mylných představ. Ta největší je, že jsou příliš malé či mladí na to, aby smrt člověka chápali a prožívali zármutek nad jeho ztrátou. Na druhou stranu děti i dospívající pojímají smrt a truchlí odlišně od dospělých. Velkou roli v tomto ohledu hraje věk.

Děti do 3 let

  • Takto malé děti nechápou, co je to smrt, nedělají rozdíly mezi živými a mrtvými. Vnímají však odloučení od důležité osoby a v důsledku toho mohou cítit smutek a úzkost.
  • Svůj smutek mohou projevovat pláčem, problémy se zažíváním, nespavostí, zvracením apod.
  • Může jim pomoci citlivý přístup, fyzický kontakt s blízkými lidmi a dodržování režimu, na který jsou zvyklí.

Děti 3 – 5 let

  • Začínají si smrt uvědomovat, ale chápou jí jako přechodný a navratitelný stav. Mohou si představovat, že zemřelý člověk spí nebo odjel na výlet. V souvislosti se smrtí mohou mít různé fantazijní či magické představy.
  • Nejčastěji prožívané pocity jsou strach, smutek, vztek, zmatek, nejistota i vina.
  • Projevy chování mohou být poměrně různé – od zvědavosti a vyptávání se na otázky týkající se smrti, pláče, fyzické nevolnosti až po zlé sny, dělání, že se nic nestalo, praní se nebo regresivní chování (dítě se svým chováním do mladšího věku – např. cucá si palec, přestože už to nedělalo)
  • Dítěti může pomoci možnost vyplakat se; mluvit o tom, co ho trápí; fyzický kontakt (objetí, pohlazení); když mu někdo pravdivě a srozumitelně odpoví na jeho otázky a podpoří ho ve vyjádření pocitů; podílet se na přípravě pohřbu a dalších rodinných rituálů; povzbuzení ke hře a zábavě apod.

V tomto věku se děti setkávají se smrtí zejména prostřednictvím dějů v přírodě – např. mohou při vycházce najít mrtvého brouka nebo jiné uhynulé zvíře. Tyto chvíle jsou vhodné pro hovor a zodpovídání otázek, které dítě zajímají. O tom, jak s dítětem mluvit o smrti píšeme zde.

Děti 6 – 10 let

  • Během těchto let dítě postupně začíná chápat smrt jako definitivní a uvědomovat si, že se týká každého člověka. Může proto pociťovat strach ze smrti (vlastní i blízkých) a mít starost, kdo se o něj postará, pokud jeho blízký (nejčastěji rodič) zemře.
  • Je to také období, kdy mají děti tendenci vinit se z něčí smrti nebo ji chápat jako trest za něco.
  • Chování je často proměnlivé, nálady se spíše střídají a dochází k prudkým emočním výbuchům nebo naopak ke skrývání pocitů a nemluvnosti. Časté je náhlé zhoršení školního prospěchu. Dítě může mít strach o své blízké a snažit se je ochraňovat nebo jim jinak pomáhat. Z těchto důvodů se může stavět jako silné či dospělé a skrývat svoje problémy, aby svému okolí „nepřitěžovalo“.
  • Je třeba ujistit dítě a vysvětlit mu, že nenese vinu za smrt člověka, ani zodpovědnost za ostatní pozůstalé a nemusí je „zachraňovat“. Komunikací se školou je možné dítěti ulehčit návrat do školy a zvládání školních povinností v období truchlení. I pro děti v tomto věku je důležité vyjádření pocitů, ať už prostřednictvím fyzické aktivity, psaním, malováním nebo jiným způsobem.

Děti 11 – 14 let

  • V tomto věku děti začínají vstupovat do období dospívání neboli puberty, které je samo o sobě velmi náročné. Nastává období hledání vlastní identity a vztahy s vrstevníky nabývají na důležitosti. Proto i s pomocí se mohou obracet spíše na kamarády než na rodinu, přestože její podpora je stále pro truchlící dítě významná. Téma smrti jako takové získává na pozornosti. Děti se zajímají o detaily týkající se smrti – příčinu smrti, co je po smrti apod.
  • Pro toto období je typické bouřlivé prožívání emocí, se kterými se dítě zatím učí pracovat, proto může reagovat prudce a nečekaně. Časté jsou pocity osamělosti a nepochopení, kdy se zdá, že situace už nikdy nebude dobrá. Dále se mohou potýkat s problémy s nízkým sebevědomím, pocitem viny či odmítnutí.
  • Prožívaná ztráta se může výrazně odrážet na školním prospěchu nebo nezájmem o dosud oblíbené aktivity. Také může docházet k zásadním změnám ve vztazích s kamarády a velmi často i k jejich ztrátě.
  • Pomoci může upřímná vážná diskuze „jako s dospělým“; naslouchání ve chvíli, kdy je dospívající připraven a ochoten mluvit; ujištění, že o něj bude postaráno apod. Také je vhodná spolupráce se školou, aby usnadnila návrat dítěte do školy. V tomto věku je pro dospívajícího velmi důležité sdílení s ostatními vrstevníky, pochopení a přijetí z jejich strany. Toho však dospívající bez bližší zkušenosti se smrtí často nejsou schopni. Proto je vhodné truchlícímu dítěti nabídnout možnosti setkání s vrstevníky s obdobnou zkušeností, ať už virtuálně – např. na našem diskuzním fóru, nebo osobně – např. při svépomocných setkáních.

Dospívající 15 – 19 let

  • Věk, kdy se dospívající blíží hranici dospělosti, na ně klade mnoho nároků – (částečné) osamostatnění, plánování budoucnosti, dělání důležitých rozhodnutí… Je to také období prvních lásek. V případě pomoci a potřeby rozhovoru se obrací spíše na kamarády než na rodinu. Přesto by měla být rodina připravena poskytnout oporu ve chvíli, kdy o ni dospívající projeví zájem.
  • Rizikové chování – alkohol, drogy, sex, riskantní jednání (př. rychlá jízda autem). Problémy s koncentrací a zájmem o budoucnost. Dospívající mají poměrně značnou tendenci k apatii či depresivním stavům, myšlenkám na smrt nebo dokonce k sebevražednému chování.
  • Pomoci může přístup jako k dospělému, s ohledem na potřeby, které vychází z trvající závislosti na rodině; dospělí sdílí své pocity a zkušenosti a jsou ochotni kdykoliv vyslechnout či poradit.

Mladí dospělí 20 – 26 let

V prvních letech dospělosti se vyzrálost mladých lidí může do značné míry lišit, stejně jako jejich životní situace. Někteří pokračují ve studiu, jiný začínají pracovat. Jedni stále bydlí u rodičů a mnoho věcí zůstává stejných jako v dospívání, jiní se úplně osamostatňují a zařizují si svůj život. Potřeby pozůstalých lidí v tomto věku se tak mohou být výrazně odlišné. V každém případě by však jejich dospělost neměla být vnímána jako známka toho, že se se ztrátou vypořádají sami a nepotřebují už podporu rodiny či přátel. Ztráta blízkého člověka může značně ztížit mladému člověku „vstup do života“ a ovlivnit jeho dráhu na mnoho let.