Když ti zemře někdo blízký

Smrt blízkého člověka vždycky znamená změnu v našem životě. Na začátku je šok a my nechápeme nebo nevěříme, že se něco tak strašného mohlo stát. Najednou se člověk ocitá jakoby v „jiném světě“ – světě, jaký si neuměl dosud představit a o jakém nejspíš ani nepřemýšlel – ve světě bez člověka, kterého má rád a je pro něj důležitý, ať už je to jeho rodič, sourozenec, partner nebo kamarád.

Mění se ale spoustu dalších věcí. Člověk sám se cítí jinak a je překvapen silou bolesti a dalších emocí, kterého ho přemáhají. Překvapují ho reakce rodiny, kamarádů a dalších lidí, se kterými přichází do styku. Mnozí z nich nevědí, jak s pozůstalým a ztrátou zasaženým člověkem mluvit, co mu mají říct, aby ho nezranili ještě více nebo neřekli nějakou hloupost. Možná si skrze něj uvědomují vlastní smrtelnost nebo možnost, že by se jim v životě mohlo přihodit něco podobného. Někteří pronášejí fráze, které se v takových situacích říkávají a nejspíš věří, že jsou pravdivé. Asi si ani neuvědomují, že v situaci, v jaké se pozůstalý člověk zrovna nachází, jen těžko může uvěřit, že „Čas všechno spraví.“ a věty typu „Život jde dál.“ působí spíš necitlivě, místo aby pomáhaly.

Pro pozůstalého člověka je často těžké pohybovat se mezi ostatními lidmi, kteří nevědí, co zrovna prožívá, nebo když předstírají, že se nic nestalo. Jejich nepochopení ještě zvětšuje pocit samoty. Někomu naopak vyhovuje, že se k němu okolí chová „normálně“ a on může alespoň na chvíli přestat myslet na bolest a smutek, který prožívá.

Zármutek a truchlení jsou přirozenou reakcí každého člověka na smrt a ztrátu blízkého člověka. Nejde se jich jednoduše zbavit nebo na to, co se stalo, jen tak zapomenout a „dostat se přes to“. Je to složitá a dlouhá cesta, než se s takovou ztrátou se člověk vyrovná a naučí se žít ve světě bez milované osoby, která zemřela.

Často se stává, že naši nejbližší lidé nám v této těžké chvíli nejsou schopni pomoci, protože sami truchlí a nemají momentálně síly na pomoc druhým. A člověk se pak může cítit opravdu hodně sám a bez pomoci. V hlavě se mu honí spoustu myšlenek, které se ostatním lidem těžko vysvětlují nebo otázek, na které se nemá koho zeptat. Může taky ztratit chuť o nich s někým mluvit nebo celkově s lidmi přicházet do kontaktu, protože ho namáhá znovu a znovu čelit jejich nepřirozenému chování a vyhýbavým reakcím.

Náročná může být i situace doma a v rodině. Děti se často truchlícím rodičům snaží pomáhat a nechtějí je zatěžovat svými problémy, berou na sebe více zodpovědnosti a někdy to od nich dospělí přímo očekávají. Někdy se naopak vztahy v rodině zhorší. Zvláště mladí lidé mají v takových situacích tendenci trávit doma co nejméně času a být spíše se svými kamarády. Přátelé jsou v tomto věku hodně důležití a pravděpodobně u nich člověk najde podporu a pochopení nejvíce. Nezřídka se ale stává pravý opak a člověk v už tak těžké situaci zjišťuje, že ho někteří přátelé spíš opouští.

Ať už je situace jakkoliv komplikovaná, vždycky existuje nějaké řešení, pomoc a člověk, který je připravený naslouchat. Jen to vždycky není ten, koho bychom čekali. I proto jsou tu tyto stránky a diskusní fórum, kde jsou lidé, kteří spoustu věcí chápou, protože podobnou situaci taky prožili nebo prožívají a chtějí sdílet svoje příběhy, pocity, ale třeba i rady, jak některé věci zvládnout.

Někteří lidé se pokouší řešit svoje problémy a uvolňovat emoce prostřednictvím aktivit, které jsou pro ně samotné rizikové – kouření, alkohol, užívání drog, gambling a jiné nebezpečné chování (rychlá jízda autem, náhodný sex apod.). Někdo může pomýšlet i na sebevraždu.

V takových případech je důležité vědět, že vždycky existuje cesta, nějaký způsob řešení, který dotyčný člověk možná zrovna nevidí. Většinou je ale nad jeho síly pomoci si z tak obtížné situace sám a proto je vhodné využít pomoci odborníků. Možností je mnoho – zavolat na Linku bezpečí nebo kontaktovat psychologa (v méně závažných případech lze komunikovat prostřednictvím internetu)či jiného odborníka…